Smutný příběh...
19. 2. 2008
Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On
jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně
věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela
tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní
ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla
na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se
naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla
kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už
nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se
zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na
prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla
rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo
krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji
jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a
uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život!
Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z
dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal.
Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI
naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen
pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska
stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je
pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni
přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla
a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce
vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel!
ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k
sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu.
Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí
noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou
škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela
a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do
svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli
kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku,
vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli.
,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je
ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá
oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a
brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a
prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že
nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji
miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že
to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!!
Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO
UŽ NEBUDE VĚDĚT!!
